Když jsem ji viděla naposledy během natáčení Televizního klubu neslyšících ve Frýdku-Místku, nadšeně mluvila o tom, jak sbírá data o lidech, kteří mají za sebou operaci kochleárního implantátu před více než dvaceti lety.

"Petře, víš, že budeš mít v rámci projektu Jsem jedno (moravské) ucho šťastnou sedmičku? Je to dnes sedmý rozhovor…"

Měla to být beseda jako jakákoli jiná. Jenže nebyla…

"Teda, Roberte, cítíš, jak se tu pod námi chvěje podlaha?" vytřeštím oči.

"Ani, když jsme se viděly minule, tak se ti ta zašitá rána po operaci kochleáru hodně špatně hojila. Čím to?"

Už jste někdy slyšeli o nemoci, která má zkratku PCD? Jestli ne, určitě nejste sami… Primární ciliární dyskineze je vzácné onemocnění. A kromě jiného se zhruba u poloviny pacientů projevuje tím, že mají vnitřní orgány umístěné zrcadlově obráceně. To je příklad i padesátileté Dagmar Čípové…

"Měl bys, prosím, čas na rozhovor?" píši sedmadvacetiletému Viktoru Procházkovi v lednu.

Sedíme spolu naproti v havířovské restauraci. Bavíme se. A najednou se zarazím. Hraje tu docela hlasitá hudba. A dvaadvacetiletá Ivana Wróblová se mě ani jednou nezeptala, co jsem říkala. Nebo jestli jí mohu něco znovu zopakovat. A přitom má ztrátu sluchu přes 80 procent…