Vanesa Hyklová: V širší rodině máme hned dva neslyšící
Rozhovor s Vanesou Hyklovou, studentkou Střední zdravotnické školy ve Frýdku-Místku, vítězkou soutěže Jeden den neslyšícím v kategorii STŘEDNÍ ŠKOLY
Vaneso, napsala jste krásný příběh, který si mohou lidé přečíst na webu Jsem jedno ucho. Kde jste hledala inspiraci?
Věnuji se psaní již delší dobu. Když jsem se dozvěděla od naší paní učitelky Lenky Wykové, že se mohou žáci a studenti hlásit do soutěže Jeden den neslyšícím, lákalo mě zapojit se do něčeho obtížnějšího. Do té doby jsem psala vždy sama pro sebe, nikomu jsem to ani nedávala přečíst. Chtěla jsem se tak posunout dál.
A ono to zafungovalo. Dokonce tak, že jste vyhrála první cenu v kategorii středních škol…
Měla jsem obrovskou radost. Ze šuplíku se to dostalo k mnoha lidem – a až to, že to mohli číst i porotci, pro mě bylo skvělé.
Soutěž jsme nazvali Jeden den neslyšícím. Znáte vy osobně někoho neslyšícího?
V širší rodině máme hned dva neslyšící… Ale nejsem s nimi moc v kontaktu.
Ve vašem soutěžním příspěvku se mísí realita s fantasy. Je to váš rukopis, nebo jste se v rámci soutěže pustila do jiného stylu?
Chtěla jsem právě zkusit něco úplně jiného, než normálně píši. Moje první díla byla hodně fantasy, do tohoto žánru jsem pronikla díky tátovi, který miluje fantasy příběhy, ale zde jsem chtěla zasadit příběh do opravdu reálných situací. A ten kousek fantasy – to je můj rukopis. (úsměv)
Jak dlouho jste psala soutěžní text?
Když jsem se o soutěži dozvěděla, týden jsem o tom přemýšlela. Věděla jsem, že tam chci muže a ženu. Psala jsem to tři měsíce, ale měla jsem v psaní i pauzy. Těsně před uzávěrkou soutěže jsem příběh dopisovala po nocích.
V příběhu vystupuje neslyšící dívka. Dovedete si vy sama představit, že byste neslyšela? Chodila byste třeba na zdravotnickou školu, kterou navštěvujete?
Tak to bych asi jako neslyšící nechodila na zdravotnickou školu… Ale asi bych se snažila, ať bych vystudovala jakoukoli školu, najít místo ve zdravotnictví, abych mohla neslyšícím pomáhat, pracovat s nimi… Například ve školkách pro děti se sluchovou vadou.
Střední zdravotnickou školu ve Frýdku-Místku jste si také vybrala, abyste mohla pomáhat?
Přesně tak. Mám nemocnou maminku, a tak bych chtěla lidem pomáhat. Bude to pro mě ale vystoupení z komfortní zóny… Ale nechci už být velkou část života uzavřená sama v pokoji… Naštěstí naše škola mi už umožnila poznat mnoho věcí na praxích, na různých seminářích… Na naší škole mě baví, že je tak praktická. Je skvělé umět někoho ošetřit.
Za rozhovor děkuje: VERONIKA ŠIRC
Foto: LENKA WYKOVÁ
Překlad do znakového jazyka: KRISTÝNA VOŘÍŠKOVÁ