Štěpánka Havlová: Do ORL ordinace chodí čím dál mladší lidé

To, že se stala ORL lékařkou, nebyla náhoda. Štěpánka Havlová šla ve šlépějích své maminky, plzeňské lékařky MUDr. Heleny Koželuhové.

"Maminka byla ve výběru tohoto povolání mým velkým vzorem, byla jsem v tomto oboru odmalička. Doslova. Maminka pracovala ve Vojenské nemocnici a na ORL klinice FN Plzeň. A tehdy bylo časté, že doktorské děti "sloužily", pokud pro ně nebylo hlídání. Pro mě je nemocnice přátelské prostředí, další rodina," popisuje Štěpánka Havlová.

Na oboru má ráda i to, že se neustále může rozvíjet. Stále je co objevovat, co se učit. "Atestací to rozhodně nekončí. Jezdím pravidelně na kongresy. Práce je časově náročná. Naštěstí je manžel tolerantní, sám hodně pracuje a chápe, že každé zaměstnání má své."

Její specializací je ORL a foniatrie – poruchy sluchu, řeči a hlasu. A na nedostatek pacientů si rozhodně nemůže stěžovat.

"Pacientů mi přibývá. Tato doba nese velké nároky na sluchovou ostrost, na nutnost zvýšené komunikace v běžném životě i v zaměstnání. Do ordinace mi přicházejí již lidé s relativně lehkými sluchovými vadami, kteří by ještě tak před 15 lety nepřišli. Doba však na ně klade vyšší nároky, takže problémy se sluchem řeší v časnějším stádiu."

Pacienty má Štěpánka Havlová v celé škále – od narození až po seniory. "Nejčastěji ke mně chodí senioři, ale čím dál častěji i lidé mladší než čtyřicátníci. U mladých lidí delší dobu pozoruji, že u nich dochází k poruchám sluchu následkem zvýšeného pobytu v hluku. Sice se – v rámci bezpečnosti práce – dbá na ochranu sluchu v zaměstnání, ale například během volnočasových aktivit, pokud jsou hlučné a lidé si sluch nechrání, může dojít k poškození stejně rychle jako například u práce v hlučném prostředí."

"Jak se díváte na klasický obrázek dnešní doby – lidé jedou v metru, v tramvaji… A mají na sobě sluchátka, která musí přehlušit i okolní hluk, který je v dopravních prostředcích mnohdy přes 80 decibelů?" ptám se paní doktorky.

"Ano, toto je problém. Dokonce vídám v Plzni i cestující, kteří si pouští hudbu tak hlasitě, že nejen, že písničku slyším, ale i rozumím každému slovu přes celou tramvaj… Kolikrát je jasné, že takový člověk jde přes práh rizika hluku, protože i cestování znamená zvýšenou hladinu zvuku. A co na tento trend říkám? Takový člověk je můj potenciální klient…"

Právě pro to, že potkává denně ve své ordinaci pacienty s poruchami sluchu, uvědomuje si Štěpánka Havlová, že slyšet není samozřejmost. Že slyšet je dar.

"Snažím se nepohybovat v hluku, uši si chránit. Jediné, kdy se hluku nevyhnu, je v ordinaci. Křičící děti, to je kolikrát hodně velký hluk," usmívá se Štěpánka Havlová.

Zánětům středního ucha se u malých dětí dá předcházet

Prevence je podle Štěpánky Havlové základ. A i rodiče těch nejmenších dětí mohou u svých dětí minimalizovat například záněty středouší.

"Aby moje děti netrpěly na záněty, sanovala jsem jim poctivě rýmu," říká s naprostou samozřejmostí Štěpánka.

"A jak to bylo u vás, když jste byla dítětem paní doktorky ORL?" zajímá mě.

"Tam to bylo horší," směje se Štěpánka. "Já jsem měla ty záněty opakovaně. Odvezla mě do jeslí, nudle jsem měla kolikrát až na bradě," usmívá se při vzpomínce na dětství Štěpánka Havlová, která před 20 lety udělala atestaci v oboru foniatrie.

Je vůbec ještě něco, co ji dokáže i po tolika letech překvapit?

"Občas hloupost a umanutost některých lidí," odpovídá bez váhání. "Někdy mi dá opravdu velkou práci přesvědčit některé pacienty, proč jiné řešení je pro ně lepší než to, co si našli na internetu… Často je náročné jim vysvětlit, že řešení, které jim poradila umělá inteligence a se kterým ke mně přicházejí, pro ně není vhodné."

Jeden konkrétní příklad za všechny. Korekce sluchových vad…

"Když ke mně přijde třeba pacientka s lehčí či středně těžkou vadou, že chce kochleární implantaci, musím jí vysvětlit, že to pro ni není ještě vhodné. Kochleární implantáty jsou vhodné pro lidi s těžkou sluchovou vadou, kterým už sluchadla nepřináší benefit. A navíc jim trpělivě vysvětluji, že implantace je velká chirurgická operace se svými riziky, že musí pacienti dopředu projít celou sérií testů, že operací to teprve všechno začíná, následuje dlouhý proces nastavování zvukových procesorů a že implantace tedy nejsou řešením pro každého."

Dorozumím se i s neslyšícími znakujícími pacienty

Ve své ordinaci se čas od času setkává u některých neslyšících pacientů i s tlumočníky znakového jazyka. "Začala jsem se i učit znakový jazyk, ale bohužel jsem časem přestala. Ale mnoho svých pacientů znám odmalička, znám i jejich rodinné zázemí, rozumíme si. A kdo mě zná, ví, že mluvím srozumitelně. Navíc neslyšící umí většinou dobře odezírat."

Když se spolu bavíme, Štěpánka Havlová také zdůrazňuje, že i neslyšící mohou mít všechna onemocnění ucha jako slyšící. A to od zánětu středního ucha až po tinnitus – pískání v uších.

"Tinnitus je většinou subjektivní vjem, který jde často ruku v ruce právě s poruchou sluchu," upozorňuje Štěpánka Havlová.

"Řeším to v poslední době i u dětí. Tinnitus umíme bohužel léčit jen omezeně. Léčíme často příznak, ale neléčíme příčinu. U mladých lidí může začít pískání v uších po hlasitém koncertu, už méně se však mluví o vzniku tinnitu i v souvislosti se stresem. Mám v péči kvůli tinnitu i děti, náctileté… I ti se léčí například i s depresemi. I takto tedy může vzniknout tinnitus. Nebo i naopak – tinnitus může člověka dovést až k psychiatrovi. Velmi často může být porucha sluchu a tinnitus spouštěčem úzkostí či depresí."

Než se se Štěpánkou Havlovou rozloučím, kladu jí ještě poslední, hypotetickou otázku. Dovedla by si představit, že by ona – jakožto foniatrička – jednou ztratila sluch?

"Ta představa, že bych neslyšela… Chyběly by mi hlasy mých blízkých. Být nevidomý je těžké… Ale myslím si, že slepota odřízne lidi od věcí a hluchota od ostatních lidí. Lidé, kteří špatně slyší, se začnou stranit společnosti. Je jim žinantní se zeptat na tu stejnou věc vícekrát, když nerozumí… Pro mě je pak silný okamžik, když mi takoví lidé, kterým dám sluchadlo, přijdou poděkovat. A je krásné vidět, že se najednou znovu začlení do své rodiny, ale i okruhu známých a společnosti… To je pak ta nejhezčí odměna v mé práci."

Text: VERONIKA ŠIRC

Foto: osobní archiv MUDR. ŠTĚPÁNKY HAVLOVÉ