Kristýna Kozaniaková: Zvuky jsou barvami pro naše uši

Vítězný příspěvek v soutěži Jeden den neslyšícím v kategorii MATEŘSKÉ ŠKOLY (MŠ Chlebovice)

Měla jste v hlavě hned představu, jak bude vypadat váš soutěžní příspěvek, nebo se vám to postupně rýsovalo podle toho, jak děti reagovaly na připravené aktivity?

Upřímně jsem na začátku neměla žádnou konkrétní představu o výsledku. U nás ve školce se ale dlouhodobě věnujeme práci s emocemi a často zjišťujeme, že pro děti je jednodušší vyjádřit své pocity pomocí barev než slovy. Napadlo mě proto zaposlouchat se do různých zvuků a nechat zkusit děti vyjádřit, jakou barvu v nich daný zvuk vyvolává. Právě tehdy mě napadla myšlenka, že zvuky jsou vlastně barvami pro naše uši. To nás přivedlo k otázce, jak svět vnímají lidé, kteří neslyší. Pustili jsme si s dětmi znakovanou pohádku z Déčka, zkoušeli jsme jednotlivé znaky i vyjadřování emocí beze slov – radost, smutek nebo náklonnost. Postupně se to propojilo a vznikla i naše koláž a její motto: Svět neslyšících není černobílý.

Jak děti bavilo poznávání různých zvuků a další aktivity?

Myslím, že děti tyto aktivity velmi bavily. Ve školce je zařazujeme poměrně často. Posloucháme a poznáváme zvuky například dopravních prostředků, zvířat nebo přírody – vždy podle tématu, kterému se zrovna věnujeme. Stejně tak většinu básniček a písniček doprovázíme pohybem a gesty. Dá se říct, že určitým způsobem "znakujeme" úplně přirozeně, aniž bychom si to vždy uvědomovali. (úsměv)

Kde jste hledala inspiraci pro finální koláž?

Úplně první inspirací byla technika tvoření pomocí lepicí pásky, kterou jsem shodou okolností v té době zkoušela doma se synem. Finální podoba koláže ale vznikla až z myšlenky, která se postupně rodila během práce s dětmi. Chtěla jsem vyjádřit, že svět neslyšících se může na první pohled zdát chudší nebo méně "barevný", ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není a to právě mají symbolizovat ty barevné otisky. Zároveň jsem chtěla dát prostor i dětem, aby si vybraly znak (postavení ruky) a barvu, která se jim líbí.

Jaký máte vztah k neslyšícím a znakovému jazyku?

Vzhledem k tomu, že jsem vystudovaný speciální pedagog a měla jsem během studia i možnost seznámit se se znakovým jazykem, tak bych řekla, že je mi toto téma blízké. I proto mě tato soutěž osobně velmi oslovila.Myslím si, že právě mateřská škola je tím nejpřirozenějším prostředím, kde se děti učí přijímat rozmanitost. Pokud vyrůstají společně, nevnímají odlišnosti jako překážku, ale jako běžnou součást života. Věřím, že právě tak můžeme vychovávat generaci bez předsudků, která bude lidi s jakýmkoli postižením vnímat jako samozřejmou součást společnosti. Nejde o to umět žít vedle sebe, ale společně.

Jaké bariéry podle vás mají neslyšící ještě v roce 2026? Myslíte si, že může pomoci AI a moderní technologie?

Myslím si, že řada bariér stále přetrvává, především v běžné komunikaci. Právě tady ale vidím obrovský potenciál umělé inteligence a moderních technologií, které mohou výrazně usnadnit dorozumívání a přispět k tomu, aby byli lidé se sluchovým postižením ještě lépe zapojeni do každodenního života. Už před lety jsem v pořadu Hyde Park sledovala rozhovor s Matyášem Boháčkem, který tehdy pracoval na aplikaci pro překlad znakového jazyka. Tehdy mě nadchlo, jak velkou pomoc mohou podobné technologie přinést. Dnes už bych řekla, že se s AI učíme všichni pracovat a postupně objevujeme její možnosti. A třeba nás i při setkání s neslyšícím napadne si nějakou aplikaci otevřít a pokecat. (úsměv)