Kateřina Slowiková Gocieková: Projektový den na téma sluchového handicapu? Učení prožitkem v dětech zanechalo nesmazatelnou stopu

Vítězný příspěvek v soutěži Jeden den neslyšícím v kategorii 1. STUPEŇ ZŠ (páťáci ze ZŠ LÍSKOVEC) ZDE

Jak vás napadlo s žáky vymyslet v rámci soutěže Jeden den neslyšícím právě nastudování písničky ve znakovém jazyce? Kde jste hledala inspiraci k jednotlivým znakům?

Inspirací ke znakům nám byl jeden ze žáků mé mamky, která pracuje ve speciálním školství. Šimon, který nemluví, nám se svou paní asistentkou písničku naznakoval, a se souhlasem rodičů nám poslal ve videu – taková funkční inkluze v praxi. S dětmi jsme se to naučili znakovat podle Šimona. Výběr písně "Stromy" byl pro nás – jako pro ekoškolu – tak silným poselstvím – nejsme na zemi sami, dívejme se pozorně okolo sebe – že byl jasnou volbou…

Jak dlouho jste se žáky trénovala a jak to pro ně bylo náročné?

Nácviku jsme věnovali celý týden, první 2 dny byly náročnější, ale poslední dny nácviku už šly hladce, jak můžete sami vidět ve videu. Chtěla bych pochválit své – dnes již bývalé – žáky, jak k nácviku přistoupili. Zapojila se opravdu celá třída, pro některé děti to byla opravdu velmi inspirativní zkušenost, protože zkoušely znakovat i během přestávek. Stejně tak jako besedy s neslyšícími lektory. Pevná vůle a zapálení Viktora, se kterým měly děti možnost se setkat, se k nám v průběhu roku vrátila ještě několikrát... Při přemýšlení nad svými schopnostmi, vírou v sebe samé, se párkrát ozvalo z úst některého spolužáka – "Když může být neslyšící doktor, proč bys ty nemohl…" A to byla pro mě silná chvilka. Takže jestli to Viktor bude číst – Viktore, děkujeme!

Dovedete si představit, že byste přišla o sluch? Co by vám – jako pedagožce – v životě nejvíce chybělo?

Opravdu si nedovedu představit, že bych přišla o sluch. Jako pedagog mám pocit, že se bez něj neobejdu. Nejvíce by mi chybělo: "Mami, nevíš, kde mám…?" (úsměv) I když to už v poslední době slýchám minimálně… Já sama si nedovedu představit svět bez zpěvu, hudby… Svět zvuků mi přijde barevný, rozmanitý – díky lidským hlasům, zvukům přírody, pestrosti hudebních nástrojů…

Myslíte si, že se žáci po projektových dnech na téma sluchového handicapu, které absolvovali, stali více empatičtí?

Bylo skvělé zažít, v jak odlišném světě může žít někdo okolo nás. Nejen pro žáky, ale i pro mě jako pedagožku. Učení prožitkem, možnost vyzkoušet si to na vlastní kůži a mít možnost srovnání, je pro děti velice silná zkušenost a zanechává po sobě nesmazatelnou stopu. Věřím, že po této zkušenosti budou na neslyšící pohlížet jinak… Děkuji za nás všechny, kdo toto můžeme prožívat naplno a prosím za všechny, kdo nemohou – pojďme společně pomoci, ten "náročnější" svět co nejvíce usnadnit, zpříjemnit ho. Prožívejme život s očima i srdcem dokořán. Někdy stačí tak málo. Jak zpívají děti v písničce "Na stejné zemi co my, bydlí tu s námi stromy" – a nejen ony…

Za rozhovor děkuje: VERONIKA ŠIRC

Foto: archiv KATEŘINY SLOWIKOVÉ GOCIEKOVÉ, ZŠ LÍSKOVEC, LIBOR SOLAŘ