Jakub Stibor: Sluch jsem si poškodil v 19 letech jako barman na diskotéce

Katku Stiborovou znám asi rok. Když jsme si nedávno povídaly, řekla jen tak mimoděk: "Víš, jak máš ten spolek Jsem jedno ucho… Tak si představ, že můj muž také špatně slyší."

"Myslíš selektivní hluchotu? Že slyší jen to, co chce slyšet?" říkám automaticky, protože tohle mi už vyprávělo spoustu známých. I mladších, než jsme my s Katkou.

"Ne, fakt. Chodí s tím na ušní. Je to vtipné, protože mám kolem sebe dva lidi, kteří špatně slyší. Babičku a manžela Kubu. Díky babičce jsem se naučila, jak mluvit s lidmi, kteří špatně slyší. A teď to aplikuji na Kubu," usmívá se Katka.

Festival si ujít nenechám

Po našem setkání uběhlo pár měsíců. Sedím u Katky v obýváku. Čekáme na Kubu, než přijede z práce. Mezitím se s Katkou bavíme o nedávném hudebním festivalu ve Frýdku-Místku.

"Od té doby, co tě, Veru, znám, tak si dávám na sluch větší pozor. Takže i na fesťáku jsme stáli hodně daleko od pódia. Úplně u něj si to už ani nedovedu představit. I tak to tam bylo hodně hlučné. Ale i když jsme stáli až vzadu, přesto jsme si to užívali," popisuje Katka.

Tím, co právě řekla, mi udělala obrovskou radost. Osvěta má smysl. I když je to běh na dlouhou trať… Pro spoustu lidí je sluch samozřejmostí. A až když začnou hůře slyšet, mají problémy slyšet v hlučnějším prostředí, zvyšují si rádio a televizi… Uvědomí si, že sluch je dar, který stojí za to si chránit…

Ve dveřích se objevuje Kuba. Hned si k nám sedá na gauč. A také zavzpomíná na nedávný festival.

"I když už hůř slyším, tak fesťáky si ujít nenechám," říká Kuba, který s poslechem hlasité hudby začal v 16 letech. S kamarády chodili na koncerty elektronické hudby.

"Uvědomoval sis už tehdy, že je to hlasité?" zajímá mě.

"Jasně. Věděli jsme, že to jede na plné pecky. Ale když je člověk mladý, chce se vyblbnout a nějakou ochranu uší neřeší," popisuje Kuba upřímně.

Hlučné roky v Karlových Lázních

Když bylo Kubovi 19 let, z Ostravy odjel na zkušenou do Prahy. Stal se z něj na tři roky barman na diskotéce Karlovy Lázně. Největší diskotéce ve střední Evropě.

"To byla hodně hlučná léta," přiznává Kuba. "Každý večer jsem byl celou směnu v hluku. Jako barman jsem střídal různá podlaží – někde hráli oldies, někde elektronickou hudbu… To byl největší nápor na uši. Vydržel jsem to tři roky. Ochrana uší v té době samozřejmě nulová…"

Když se vrátil zpátky do Ostravy, ještě nějaký čas dělal barmana. A pak zatoužil dělat sám na sebe. Změnil profesi. A stal se z něj svářeč.

"Je to také práce v hluku," přiznává. "Ale už se používají ochranné pomůcky. A co je pro mě důležité – ta hlučná část je už jen minimální. Spoustu práce je okolo. A když zrovna nesvařuji, tak mohu dělat administrativu, zajdu si ven s počítačem, jsem v tichu. Už to není celá barmanská směna v šíleném hluku."

Pískání v uchu i závratě

Kuba má nejen poškozený sluch – aktuálně jen kousek od toho, aby dostal sluchadla, ale trpí i tinnitem v pravém uchu. A aby toho nebylo málo, s lékaři řešil i závratě.

"Dokonce jsem byl i na magnetické rezonanci. Tam bylo všechno v pořádku. Doktor mi předepsal léky, ale vůbec se to nezlepšilo. Prášky jsem tedy vysadil. A učím se s tím žít a nevnímat to," krčí Kuba rameny.

Televize na osmičku? To mi nestačí

Situací, které Kubovi kvůli špatnému sluchu unikají, je tolik, že si na první dobrou na ně hned ani nevzpomene. Zato jeho manželka Katka si jich všímá.

"Naposledy jsem například s Kubou řešila, že něco štrachá při jízdě v autě. Sedl si do auta, projel se s ním a řekl, že nic neslyší. Ale já vím, že je tam nějaký problém. Jen to Kuba neslyší. Těch situací, co spolu zažíváme kvůli jeho sluchu, je více. Ale tím, že jsem se vždy v komunikaci přizpůsobovala babičce, tak mi to možná už ani tak nepřijde…"

"A co třeba televize?" zajímá mě. "Je velký rozdíl v tom, co stačí tobě a co potřebuje Kuba?" ptám se.

"Jo, to je pravda. Televize!" reaguje pohotově Kuba. "Kačka ji slyší na osmičku. Ale já, abych ji dobře slyšel, potřebuji dvanáctku."

"No, spíš třináctku," opravuje ho Katka. "Když tady třeba pobíhají děti před spánkem, tak ti dvanáctka nestačí. Jak je trochu hluk, tak si to zvedneš na třináctku."

"A proto máme s manželkou ideální manželství," směje se Kuba a ukazuje na Katčiny brýle. "Jak se říká – nejlepší pro soužití je, když je muž hluchý a žena slepá…"

Text: VERONIKA ŠIRC

Foto: archiv JAKUBA STIBORA, titulní foto: VERONIKA ŠIRC