Eliška Wyková: Obdivuji osobnosti, které i přes ztrátu sluchu dokázaly vytvořit díla, která dodnes obdivuje celý svět

Rozhovor s Eliškou Wykovou, paní učitelkou ze ZŠ Lískovec, která se svými žáky vyhrála soutěž Jeden den neslyšícím v kategorii 2. STUPEŇ ZŠ 

Než se vaši žáci zúčastnili soutěže Jeden den neslyšícím, měli povědomí o tom, co v životě prožívají neslyšící?

Ano, snažili jsme se, aby toto povědomí získávali naši žáci už dříve. V minulosti jsme se například zúčastnili divadelního představení "Hrdinky?!" v Nové scéně Vlast, které bylo určeno pro slyšící i neslyšící diváky. Po představení následoval workshop, během něhož si žáci vyzkoušeli znakovou abecedu a seznámili se také s Braillovým písmem.

Velmi přínosný byl i program v Dolní oblasti Vítkovic, kde si žáci mohli na vlastní kůži vyzkoušet některé situace, kterým lidé s handicapem čelí. Pohybovali se na vozíku, zahráli si para hokej, v tmavé místnosti poznávali předměty pouze hmatem, vyzkoušeli si trenažér vozíku pro paraplegiky i běžnou sebeobsluhu ve cvičném bytě. Součástí programu byla také beseda s panem Jakubem, který otevřeně sdílel svůj životní příběh.

V deváté třídě jsme navíc uspořádali tematický den "Svět očima druhých aneb poznáváme život s handicapem", jehož cílem bylo nejen seznámit žáky se základními pojmy jako jsou handicap, inkluze nebo asistence, ale především rozvíjet empatii a porozumění. Žáci se seznamovali s různými typy postižení, sledovali krátká videa, diskutovali nad příběhy lidí s handicapem a účastnili se prožitkových aktivit – například chůze se zavázanýma očima, komunikace beze slov nebo kreslení nedominantní rukou. Vyzkoušeli si také speciální brýle simulující různé zrakové vady. Velkým přínosem bylo také setkání s vámi. Jako předsedkyně spolku Jsem jedno ucho jste dětem přiblížila svět lidí se sluchovým handicapem. Jsem přesvědčená, že právě osobní zkušenost a možnost prožít si alespoň malou část každodenních překážek pomáhá dětem pochopit, jak důležité jsou respekt, empatie a otevřenost vůči druhým.

Pomáhala jste žákům vymýšlet témata či výrobky, nebo to byla zcela jejich iniciativa?

Žáci 9. ročníku se zapojili do kreativní soutěže "Jeden den neslyšícím", kterou vyhlásilo město Frýdek-Místek společně se spolkem Jsem jedno ucho u příležitosti Mezinárodního týdne neslyšících. Samotné téma je vedlo k zamyšlení nad tím, jaké by bylo přijít o sluch. Nápady vznikaly především z jejich vlastní iniciativy. Každý si zvolil techniku, která mu byla nejbližší. Vznikaly básně, výtvarná díla, koláže, rukodělné výrobky i video ve znakovém jazyce. Mým úkolem bylo spíše žáky podporovat a vytvářet prostor pro jejich vlastní nápady.

Jaký výrobek vás nejvíce chytil za srdce?

To je velmi těžká otázka, protože každý výrobek byl jedinečný a vznikal s velkým nasazením. Udělaly mi radost všechny: od abstraktních maleb přes krásné koláže, vlastní básně až po vlastnoručně uháčkovaného medvídka. Každý z nich nesl osobní příběh a snahu vcítit se do života neslyšících. Právě to pro mě bylo nejcennější. Kreativita a empatie žáků mě opravdu velmi mile překvapily.

Jak vnímáte svět neslyšících – i s ohledem na besedy, které jste absolvovali u našeho spolku?

Myslím si, že podobná setkání a tematické dny by měly být běžnou součástí – nejen – školního života. Děti potřebují poznávat svět lidí se sluchovým postižením, porozumět jejich způsobu komunikace a nebát se s nimi navázat kontakt.

Dovedete si představit, že byste v životě přišla o sluch? Co by pro vás bylo nejtěžší?

Upřímně si to představit neumím. Hudba je totiž velkou součástí mého života, a právě proto by pro mě ztráta sluchu byla asi tím nejtěžším. O to víc obdivuji osobnosti – například Ludwig van Beethoven nebo Bedřich Smetana, které i přes ztrátu sluchu dokázaly vytvořit díla, která dodnes obdivuje celý svět.

Znáte nějakého inspirativního neslyšícího člověka?

Velkou inspirací je pro mě životní příběh Helen Keller. V raném dětství po prodělané nemoci přišla nejen o sluch, ale i o zrak. Díky své výjimečné učitelce a celoživotní přítelkyni Anne Sullivan se naučila komunikovat, vystudovala vysokou školu a stala se spisovatelkou, přednášející i významnou obhájkyní práv lidí se zdravotním postižením. 

Za rozhovor děkuje: VERONIKA ŠIRC

Foto: archiv ELIŠKY WYKOVÉ 

Překlad do znakového jazyka: KRISTÝNA VOŘÍŠKOVÁ